Aveneta.cz

Kamarádka Zuzka se opět prohlíží v zrcadle ze všech stran a dlouze povzdychává. Na sobě má nejméně pátý model, a pořád není spokojená. Když jí polichotím, že má úžasnou postavu, kterou jí leckdo závidí, jen mávne rukou a odkráčí opět ke svému šatníku. „Tady pomůže jen operace,“ volá na mně napůl zalezlá ve skříni. Její věčný mindrák s „áčkama“ beru s rezervou.

Zuzanka se svým „problémem“ potýká už od puberty. Malá prsa přeci nejsou žádná tragédie, ale Zuzka to vždycky brala až moc vážně. Počínaje její o pár let mladší sestrou, která se vždy pyšnila bujným poprsím, až po všechny její blízké kamarádky, které měly vždy minimálně o jednu velikost větší podprsenku, ji na sebevědomí moc nepřidaly. I když o plastické operaci již básní několik let, nikdy by mně nenapadlo, že by nějakou podstoupila.

„To každopádně,“ pronesu ironicky. Když však přelítnu pohledem její postel, kde má naházené již vyzkoušená trička a svetříky, zahlédnu i hromádku rozházených papírů. Velký nápis na jednom z vrchních papírů - plastická operace zvětšení prsou však nejde přehlídnout. To mně tedy zajímá, co všechno si Zuzka už zjistila. Seberu hromádku papíru a usadím se do rohu postele.

Při čtení jen kroutím hlavou, ona to fakt myslí vážně. Zvýraznila si benefity zákroku, jako je zvýšené sebevědomí a pocit ženskosti. A možnost libovolnějšího výběru oblečení a prádla - to dokonce třikrát podržené. „Můj ty bože,“ vyklouzne mi z úst v okamžiku, kdy se Zuzka vyhrabala ze skříně.

„Víš, chtěla jsem Ti to dneska říct, že jsem vážně rozhodnutá, ale nevěděla jsem jak,“ zatváří se nešťastně, „mně to vážně trápí, tak mně, prosím, pochop.“ Povzdychnu si, je mi jasné, že už se vážně rozhodla, nemá cenu ji přemlouvat. Vzpomenu si, že když jsem si něco vzala do hlavy, Zuzka mně vždy podporovala. Přesto si neodpustím si do ní rýpnout „Ale až budeš přepadávat dopředu, tak budu dělat, že Tě neznám!“ Nejdříve se zatvářila vyděšeně, ale pak pochopila a začala se chechtat.

„Příští měsíc jdu na předoperační vyšetření, pojedeš se mnou? “ čeká dychtivě, co odpovím. „A kam?“

„Kolegyně z práce mi doporučila plastickou chirurgii Praha, kdybys viděla ty její prsa,“ kamarádka se opět neudrží a spustí další salvu smíchu. To už se neudržím také, a smějeme se jak malé a nedokážeme přestat. Tak jo, pojedeme do Prahy zvětšit Zuzce prsa, ať je konečně šťastná.